 | Komentář porotyZajímavé projekty jsme nacházeli hlavně tam, kde šlo o řešení konkrétních urbanistických souvislostí. Určitě jsme viděli méně zdařilých „krásných domů“, ale o to víc zajímavých komplexních projektů, které obsahovaly i infrastrukturu a veřejný prostor. Na druhé straně nás překvapilo množství předvídatelných řešení, jaká bychom očekávali od unaveného projektanta s hypotékou, leasingem a početnou rodinou v zádech. Od studentů jsme čekali víc invence a rozletu. Postrádali jsme ve větší míře nejen experiment nebo inovaci, ale i velkorysost a eleganci v zacházení s prostorem. Mnohé projekty prozrazovaly malý zájem autora o kvalitu prezentace. Chyběla nám kulturní dimenze architektury, hlavně u projektů bytových a rodinných domů. Jistěže škola má naučit řemeslu, ale to snad neznamená, že by studium mělo degradovat na úroveň klonování běžné stavební produkce a opakování jejích nešvarů. Olověný Dušan má za cíl „získat nezávislý pohled na kvalitu výuky architektury na FA ČVUT v Praze“. Z téhle perspektivy je směrodatné spíš hodnocení ateliérů, než jednotlivých studentů. Dali jsme si tu práci a rozdělili ateliéry do čtyř skupin. Na špici je šest ateliérů, kde je cítit mimořádná týmová a tvůrčí energie i nasazení pedagoga. Obvykle se takový ateliér pozná už od dveří: prezentace bývá kolektivním dílem, postery mají jednotné parametry, projekty jsou zpracované do detailu včetně pěkných modelů. Pak je skupina asi deseti nebo dvanácti velmi dobrých ateliérů, které neoslňují žádnými efekty navíc, ale je tu znát vysoké pracovní nasazení studentů i pedagogů (většina jednotlivých finalistních projektů pochází právě odsud). Následuje několik spíš podprůměrných ateliérů – a pak jsou ty, které jsme pro sebe nazvali „černé díry“. Vyznačují se tolerováním elementárních chyb a bezradností studentů, ponechaných na pospas vlastním zmatkům. Shodli jsme se na pěti ateliérech, které získaly nominaci na Plyšového Dušana. |
 *03.11.1964 Filosofická fakulta Masarykovy univerzity, obor dějiny a teorie umění ředitelka nakladatelství Zlatý řez a šéfredaktorka stejnojmenného časopisu přednáší o moderní a současné architektuře na VŠUP v Praze editorka textů: Architektura na prahu informačního věku (2001) Architektura v informačním věku (2006) Tělo nebo obraz (2009) Je spoluautorkou: knihy PRG 2021: průvodce po současné architektuře Prahy (2007) Future Systems (2002) Martin Rajniš: Přirozená architektura (2008) D3A (2009) Spolu s Martinem Rajnišem a Irenou Fialovou se autorsky podílela na expozici v pavilonu České a Slovenské republiky na 12. bienále architektury v Benátkách 2010. | PhDr. Jana Tichá (Zlatý Řez), předsedkyněPotíže informačního věku Jak jsme procházeli ateliéry, sílil ve mně neodbytný dojem, že si ty projekty jsou nějak moc navzájem podobné. Množství zaměnitelných šedo-bílo-cihličkových fasád posazených na zelené trávě (s kamennou zídkou, pokud bylo zapotřebí překonat terénní nerovnost) bylo opravdu nápadné. Vrtalo mi hlavou, čím to je, a pak mi to došlo: nejspíš všichni používají k výrobě vizualizací jeden program a hotovo. Vezmou to, co jim program nabídne, určitou škálu povrchů a barev, a „modelují“. Na placato, na obrazovce. Říkala jsem si, jak asi takový projekt vzniká? Je na začátku koncept, celkový obraz? Nebo se skládají fragmenty dohromady v naději, že z toho něco vyjde? Schopnost přesvědčivě prezentovat návrh by měla patřit k základní profesní výbavě architekta či architektky. Kolik nerealizovaných projektů se zapsalo do dějin jen díky silnému konceptu a jeho originálnímu zobrazení! Zdá se mi, že digitální technologie začínají poskytovat medvědí službu: s programy se zachází jako s ready-made a výsledné dílo často působí dojmem, že ho vymýšlel spíš stroj, než člověk. Rádobydoslovnost prefabrikovaného „realistického“ zobrazení je opravdu zdrcující: spolehlivě přizabije myšlenku hned v zárodku, takže i relativně dobrý projekt se na první pohled jeví mizerně a teprve při bližším ohledání a přečtení plánů člověk zjistí, že to vlastně není tak špatné, jak to vypadá. Jenže: co udělá pokleslá kultura zobrazování s kulturou navrhování v dlouhodobém horizontu? Nemohu se ubránit temnému tušení, že to nebude nic pěkného. Dobrá zpráva je, že to můžete změnit! |
 *15/03/1972 Praha 1990 – 1996 - FA ČVUT Praha 1996 – 1997 - PAK, Praha od 1997 – DAM, Praha od 1999 – člen České komory architektů (ČKA) od 2005 – společník v DAM realizace - výběr 1996 – HSP Budějovická, Praha, čestné uznání Grand Prix OA 2002 – Vila E5 na Červeném Vrchu, finalista Grand Prix OA 2008 – Residence pod Slovany 2010 – Filadelfie BBC 2011 – residence Švédská | Ing. arch. Jan Holna (DaM architektonická kancelář)K sepsání mých postřehů a myšlenek vzešlých z mé účasti v porotě letošního Olověného Dušana, jsem se záměrně donutil až s odstupem několika dní. Pár základních motivů mám v hlavě, ale pro jistotu ještě otevřu předešlé ročenky a rychle projdu medailonky kolegů, co byli v porotě přede mnou. Cítím závažnost krátkého textu, který mám napsat. Nechci v porovnání s předchůdci vypadat hloupě a sedět mimo mísu. Neměl jsem to dělat!!! Píšou přesně o tom, co jsem chtěl napsat taky. Jak nebyli na FA už strašně let (v mém případě čtrnáct), jak odtud tenkrát odcházeli naštvaní s tím, že už se sem nechtějí vracet, a jak přijali účast v porotě a tajně doufali v to, že uvidí pořádný pecky, rebelii, volnomyšlenkářství, ale hlavně…. budoucnost . To co ve skutečnosti viděli, a to, co jsem viděl také já, mí předchůdci již popsali mnoha rozmanitými a přesto stejnými způsoby. O čem mám tedy psát? Několik let, možná několik desítek let, je vše stejné a jakékoliv komentáře a postřehy na tom pravidelně nic nemění. Všichni doufají, že za to může ten barák, ze kterého skákaj lidi, když nejsou ve svý kůži. Že to změní nová budova, která bude mít pozitivnější vibrace a studenty i jejich profesory vyladí na optimální vlnovou frekvenci. Jenže to se nestane. Nová budova je dům ideově dobrých dvacet let starý a studenti z ničeho nic nezačnou pořádat workshopy, mejdany o architektuře na architektuře a nebudou zase chtít nastartovat svět za pomoci pár kopanců do zadku… škoda. To malý procento výborných „aťasů“ nezachrání reputaci školy, ale hlavně, a to je mi nejvíc líto, nepřinutí studenty, aby se nezapisovali do děsivých ateliérů s nulovou schopností je cokoliv naučit. V porotě jsme se setkali tři ze stejného ročníku, který mimo jiné Dušana zakládal. Od druhé poloviny prvního dne pod tíhou „kvality“ uvažujeme o jeho zrušení. Zdá se nám, že soutěž, která má motivovat studenty, dlouhodobě nikam nevede. Nakonec volíme méně radikální, ale přesto rebelské řešení. Chceme označit ty ateliéry, které podle nás nemá cenu navštěvovat. Druhý den jich z hlasování všemi hlasy vypadne šest a dalších sedm má hodně namále… Nechci končit obligátní větou, ve které je slovo „snad“ nebo „doufám“. Prostě se všichni na fakultě seberte a dejte přednost atelierům a vyučujícím, který stojí za to. Když nevíte kdo to je, piďte se po tom a nespokojujte se s teplým místem v nudném ateliéru, který setrvává na místě už několik desítek let. |
 *1971, Pardubice 1990-1997 studium FA ÈVUT v Praze 1997-2005 doktorandské studium 2001 Arkitekthoeyskolen, Oslo, Norsko 2001-2003 pedagog na FA ČVUT od 1997 vlastní praxe od 2000 s Martinem Roubíkem od 2004 GEM architects s.r.o. od 2009 ARCHIP | Ing. arch. Regina Loukotová, PhD. (Archip)Z rozčarování porotců nad úrovní posuzovaných prací vzešel námět cenu Olověné Dušana neudělit a udělování ceny Olověného Dušana pozastavit. Před téměř dvaceti lety jsme jako studenti této fakulty cenu založili s tím, že se praktikujícím architektům, kteří nemají se školou nic společného, otevřou dveře ateliérů - oni se z většiny projektů zděsí - a tím pádem dojde k výměně pedagogů. Se stejným účelem jsme tehdy sestavili i katalog prací pedagogů fakulty. Pokoušeli jsme se dát základ kvalitní knihovně - vše bohužel bezúspěšně. Z udělování ceny Olověného Dušana se stala obehraná písnička - většina porotců je překvapena nevalnou úrovní a množstvím odvedené práce, nakonec několik dobrých projektů ocení, ocení i stále se opakující jména vedoucích ateliérů - pouze Šika, Lábuse, Roubíka, Bočana, Šrámkovou vystřídali Hájek, Šépka, Koucký, Florián, Kroupa. Problém nevidím v práci studentů, ale v jejich vedení a v zadání projektů. Převládají konvenční zadání – za všechny alespoň věčné téma „vila pro bohatého podnikatele" - bez vyjasnění urbánních, natož pak krajinných souvislostí. Přesah zadání do jiné oblasti nebo oboru není téměř k nalezení. V projektech postrádám "...onu nadstavbu, která činí architekturu uměním." (Jan Línek, OD 2009). "Jako by chyběla energie, odvaha riskovat, bořit překážky." (Zdeněk Lukeš, OD 2005). "Chybí mi zde otevřenost a uvolněná atmosféra, pocit, že škola patří pedagogům i studentům." (O. Hofmeister, OD 2009) Vše již bylo řečeno - stačí jen prolistovat názory nejen výše jmenovaných porotců za posledních pět let. Pouze dodám: Studenti, mějte větší nároky na své učitele. Nová budova to za vás nevyřeší. PS: Jedny z nejlepších projektů patřily, jako ostatně vždy, těm studentům, kteří se aktivně podílejí na fungování SPA a organizaci udělování této ceny - bohužel nemohou být nominováni... |
 *1969 Zlín 1984-88 SPŠ stavební Zlín 1988-89 VŠUP design 1990-94 VŠUP v Praze architektura od r.1994 vede studio New Work 2004-2008 výstava Figurkativní architektura 2004 Cena Archiwebu 2009 editor ročenky Česká architektury 2007-2008 2009 Obchodní centrum Z.J. na nám.Míru ve Zlíně | MgA. Svatopluk Sládeček (New Work)Pomalu už zapomínám na žlučovitou atmosféru při práci poroty. Co ji způsobilo? Určitě velké množství průměrných i vysloveně špatných projektů, které jsme viděli. Možná i stereotypnost a nuda, které dýchali z některých jinak poctivě provedených prací ale, určitě to bylo i složením poroty. Při pohledu do katalogů minulých ročníků soutěže se vlastně výtky stále opakují, ale také se opakuje schéma složení poroty-většinou architekti, často bývalí absolventi a občas jeden teoretik, fotograf architektury nebo někdo podobný. Takto to vypadá i v profesionálních veřejných soutěžích, pak není divu, že se architektura motá jako příslovečné hovno pod splavem a zájem veřejnosti je o ni mizivý. Jak by asi vypadala výstava prací vyučujících? A jak by asi vypadala výstava prací porotců? Takto by se měli studenti ptát, pokud chtějí svou školu vylepšit. Jenomže to co se mi při prohlídce studentských prací opravdu nelíbilo mělo právě stejný původ-v nedostatku otázek a odpovědí, proč řešení bylo navrženo právě tak jak je- od otázek primitivních, funkčních a provozních, až po mezioborové přesahy a inspirace. Proč projekty literárních galerií nepřekračují rámec běžného stavitelství? Proč luxusní projekty vil s ateliéry vypadají jako z katalogu developerské společnosti? To vše často podpořeno grafikou až nevkusnou, nebo přeplácanými modely. Architektura není sice výtvarným uměním, ale bez rozvíjení jeho znalostí a dovedností je architekt ztracený a jeho práce se nemá z čeho obrozovat. Ale není to jen výtvarné umění z čeho může a musí architekt čerpat. Přes zmiňovaný nepříjemný pocit z prohlídky studentských prací, který jsme si částečně přiživovali sami, se mi pořád v hlavě vrací obrazy ze zajímavých atelierů, které právě oslovovali přesahy v zadáních i zpracování úkolů. Nejsou to jenom ty oceněné, ale i ty, které se objevili v širším výběru a nebo z nich pocházejí jednotlivé oceněné práce. Napadá mě Jeníček, Koucký, Kohout, Jehlík, Sedlák, Krátký i Aulík nebo Šépka. Právě v nich jsem viděl řadu přesahů od otázek společenských, historických až po umělecké a konceptuální. Vlastně jsem překvapený jaké množství zajímavých ateliérů se na škole je, nečekal jsem to. Osobně bych studentům radil aby v příštích ročnících soutěže sestavovali porotu pestřejší a počet projektujících architektů v ní omezili, dozví se tak o architektuře více. |
 *5.11.1971 1990 - 1997 ČVUT fakulta architektury v Praze 1998 - 1999 praxe v AA Lábus a RUA 1999 založení ATELIERU K2 s Václavem Škardou, www.atelierk2.cz ATELIER K2 – vybrané realizace, spoluautor Václav Škarda: Venkovský dům v Dobřejovicích (2002) Rodinný dům s ordinací, Jablonné nad Orlicí (2007) | Ing. arch. Jiří Poláček (Atelier K2)1997 - 2011 = -14 -14 → nové zajímavé ateliery (Hájek, Stempl, Koucký, Šépka, Florian, Kohout…..) → 14. NP kavárna škola, projekty, architektura → převládající pocit → dtto 97 rýsování → počítač = < čas na vymýšlení ± touha = většinou zklamání osobitost < normálnost 19. století výkres = obraz → 21. století jen 15% 2 dny → ∞ projektů → hledat světlo zkušenost z prohlídky, nálada → odvaha/důslednost » nutnost …chuť pracovat Jiří Poláček 21.01.2011 |