Anna Reidlová

Na petřinách je sídliště. Sídliště je bydlením v parku. Park je to nejlepší ve městě.
Park je na Petřinách všude, ale občas ho nevidím.
Taky sním o tom, že budu bydlet v parku. Sním o tom, že ten park na Petřinách konečně uvidím.
To ale není mým jediným snem.
Sním o tom, že jsem na dovolené a procházím úzkými italskými uličkami. Je tu hluk. Mám pocit, že je tu hodně lidí. Je tu ruch a trochu zmatek. Sním, jak procházím domy jako na starém městě. Stéle můžu někam pronikat až trochu ztrácím orientaci. Jsem lapena ve dvoře, kde se najednou město utlumilo. Sním a všude se prodírá příroda. Pohlcuje vše a neustále. Rozvrací dlažbu, obepíná zdi. Stromy uzavírají nebe nad mojí hlavou. Stíní slunce, ale propouští drobné jiskry mezí svými větvemi. Sním a je letní večer. Hoří oheň a na něm se připravuje jídlo. Jsou otevřená okna a z nich se ozývají hlasy. Z povzdálí doznívá rachot. Přijdu dovnitř do domu a tam je úplné ticho. Z domu vyjdu ven zadními dveřmi. Okolo není ticho, je tu slyšitelný klid. Pod nohama mi křupe listí.