Cesta roztrženou krajinou
Ateliér Redčenkov–Danda
Cílem projektu naučné stezky je decentní formou ukázat, jak historické události minulého století ovlivnily podobu krajiny a jak její změna byla vnímána subjektivně jednotlivci, kteří ji obývali. Cesty se svým trasováním po státní hranici snaží poukázat na absurditu toho, že v podstatě abstraktní linie, která pak později nabrala výraznou fyzickou podobu, dokázala ovlivnit tolik lidských životů a roztrhnout krajinu takovýmto drastickým způsobem vejpůl.
Naučná stezka roztrženou krajinou je rozdělena do několika dílčích částí. Pro každý tento úsek je vytvořen jakýsi průvodce, který svými krátkými texty o obecné historii doplněnými o svědectví jednotlivých pamětníků, ukáže, s jakými pocity se místní obyvatelé potýkali a jaký to na ně mělo dopad. V případě nemožnosti absolvovat stezku fyzicky je tento průvodce doplněn o brožuru, která svým provedením formou fotografické eseje alespoň částečně nahradí chůzi krajinou. Každý z úseků stezky bude pak značen konkrétní tematickou barvou, která se propíše do grafiky výše zmíněných průvodců.
Vedení naučné stezky je v konkrétním úseku pak vymezeno úzkou pěšinou trasovanou hraničními kameny s nalepenými úryvky výpovědí příslušných pamětníků, které nejlépe nastiňují atmosféru, ale i samostatné pocity člověka, kterého se historické události osobně dotýkaly. Pořadí těchto jednotlivých úryvků je spíše nahodilé, a to z toho důvodu, aby při chůzi cestou bylo dosaženo podobného pocitu, jako když se člověku vynořují vzpomínky. Výjimku tvoří pouze ty úryvky, které jsou výrazně asociovány s konkrétním místem – v tomto případě jsou úryvky umístěny tak, aby si tyto výpovědi mohl člověk maximálně asociovat s konkrétním místem v krajině.
Naučná stezka roztrženou krajinou je rozdělena do několika dílčích částí. Pro každý tento úsek je vytvořen jakýsi průvodce, který svými krátkými texty o obecné historii doplněnými o svědectví jednotlivých pamětníků, ukáže, s jakými pocity se místní obyvatelé potýkali a jaký to na ně mělo dopad. V případě nemožnosti absolvovat stezku fyzicky je tento průvodce doplněn o brožuru, která svým provedením formou fotografické eseje alespoň částečně nahradí chůzi krajinou. Každý z úseků stezky bude pak značen konkrétní tematickou barvou, která se propíše do grafiky výše zmíněných průvodců.
Vedení naučné stezky je v konkrétním úseku pak vymezeno úzkou pěšinou trasovanou hraničními kameny s nalepenými úryvky výpovědí příslušných pamětníků, které nejlépe nastiňují atmosféru, ale i samostatné pocity člověka, kterého se historické události osobně dotýkaly. Pořadí těchto jednotlivých úryvků je spíše nahodilé, a to z toho důvodu, aby při chůzi cestou bylo dosaženo podobného pocitu, jako když se člověku vynořují vzpomínky. Výjimku tvoří pouze ty úryvky, které jsou výrazně asociovány s konkrétním místem – v tomto případě jsou úryvky umístěny tak, aby si tyto výpovědi mohl člověk maximálně asociovat s konkrétním místem v krajině.
Hodnocení poroty
Jedná se o minimalistický krajinářsko-filozofický koncept. Velmi pozitivní je právě ukázněnost a ponechání místu jeho vlastní vývoj. Připomínka doby minulé se tady děje nenápadně. Bylo by škoda vytvářet okázalé památníky. Události se staly. Návrh podle mě říká, že tím nejlepším je ponechat krajinu v klidu, s dohledem člověka, aby se vyzdravěla a jen šeptem připomínala minulost. Už to, že cesta spojuje roztrženou krajinu i společnost je poslání a k tomu může ještě přibýt poslání ekologické. Vidím tady velký potenciál nového pohledu na fragmenty krajiny s jinou funkcí než zemědělskou produkcí. Víc míst v naší republice by potřebovalo nechat krajinu vydechnout a spojit od sebe odtržená místa.
