Strádám. Přijímám. Vzpomínám.
Ateliér Trevisan
K hřbitovu v Lanškrouně vás dovede lipová alej a dokud nenarazíte
na linii směřující do středu hřbitova, nic vás z ní nesvede. Projdete
kovovou brankou a před vámi se otevře hlavní rozcestí hřbitova s
vydlážděnou plochou, která od svého středu dál pokračuje pod
stíny stromů ke kamennému kříži. Když se k němu vydáte, po pravé
straně minete urnové hroby pod hávem jehličnanů a když
pokračujete dál na druhé straně se objeví soubor tří malých staveb
- kolumbárium, pavilon a vsypová loučka. Nabízí mnohé prožití od
alternativního zinscenování posledního obřadu pod širým nebem až
k opravdovému výstupu k nebi, kde vaše vlasy bude česat vrba
podobně jako vy vaše myšlenky. Do středu vás svede kříž
obklopený posezením, kde vám zkříží cestu dlouholeté známosti
vašeho života. Když hledáte hrob procházíte nejprve dlážděním,
potom štěrkem s místy prorůstající trávou a nakonec vás k onu
místu navede pouze linie z kamene. Květiny zalijete vodou.
Rozloučíte se a hřbitov opustíte zadní brankou. Pokračujete dál.
Přijali jste. Byl vaším zastavením na další cestě.
Hodnocení poroty
Autorka provedla velice rozsáhlou rešerši tématu, a to nejen ohledně samotného praktického fungování hřbitova, ale také ohledně jeho duchovní stránky vyrovnání se se ztrátou blízkého. Na základě této rešerše pak dokázala Valentýna navrhnout hřbitov jako synergické spojení velmi diverzifikovaných prostor s různými atmosférami a pro pro různé příležitosti. Rozptylová loučka vytváří intimní a slavnostní prostor. Tento projekt přináší propracované, cenné, citlivé a kreativní řešení funerálního prostoru, které nám v českém kontextu velice chybí. Propracované řešení potvrzuje i celkový grafický projev, který kromě standardních náležitostí přináší i vysvětlující schémata a piktogramy, které pomáhají celý projekt pochopit.
