Valouch – Stibral

Haly jsou trpěné stavby, které zabírají krajinu, jsou pevnou součástí naší ekonomiky a možná ukrývají potenciál, který se pokusíme pojmenovat. Během semestru chceme prozkoumat jedno hnízdo skladových hal nedaleko západního okraje Prahy, u Hostivice. Cílem je otevřít pohled na logistická centra, vnímat je jako příležitost pro rozvoj. Možná něco zbouráme, zakryjeme, otevřeme, nebo postavíme nové město na střechách. Na základě jednoho příkladu se pokusíme o redefinici přístupu k halám. Konkrétní odpověď přinese obecné principy, ale doufáme že i silný architektonický výraz individuálních návrhů, alespoň základně postavený na realitě.

Komentář poroty: Tomáš Kosnar

Je snadné, co je běžné, považovat automaticky za správné. Kolem měst rostou km2 plechových hal - tepající logistická srdce naší hltavě konzumní společnosti. Můžeme se nad nimi opovržlivě pošklebovat, ale bez nich bychom byli ztraceni. Místo prostého - ideologicky naivního - zavržení položili Štěpán Valouch a Jan Stibral před své studenty otázku, jestli by monofunkční plechové krabice nemohli být něco víc. Komplexnější struktura s větší škálou využití?

Rozhodli se pro výzkum naprosto aktuální otázky skrze ověření možností návrhem.

A stvořili společně velmi zajímavý výsledek. Dvě desítky různorodých projektů zkouší stavět na halách, kolem hal, v halách. Do šířky nebo do výšky, velké i malé domy.

Atelier jako celek zafungoval jako to, co nám za studia říkali, že se v architektuře dělat nedá - jako výzkum.

A to je super.

Když si procházíte jednotlivé návrhy, řadu z nich zavrhnete jako slepou uličku. A to je dobře. Dobrý výzkum je totiž takový, které ukáže i slepé cesty a umožní původní otázku rozvinout a položit ji znova, trochu jinak a pokračovat ve výzkumu dál.

Drtivá většina studentů hledala, jak se dá kolem hal bydlet. Rytmus studijního plánu tady pokus zjevně trochu zaneřádil a poctivé hledání odpovědi na zadání bylo možná zkresleno snahou uspokojit Bílou knihu. Což je trochu škoda. Jedna z věcí, kterou experiment v našich očích totiž prokázal je, že u hal bychom bydlet asi nechtěli.

Viděli jsme panel se zadáním. Trochu jsme postrádali panel s vyhodnocením experimentu. Zajímalo by nás, jak by vedoucí atelieru upravili zadání, kdyby to samé zadali znova. Kdyby výzkum pokračoval.

Uznání zaslouží i stabilní kvalita jednotlivých projektů a perfektní prezentace výstupu správně stručnými panely, perfektně narativními modely a krásnými komplexními portfolii. Výtvarná úroveň expozice atelieru byla celkově velmi vysoká.

Komentář poroty: Martina Forejtová

Jako jeden z mála, ne-li jediný ateliér vznesl jednu ze společensky závažných otázek dnešní doby: Co s mnoha logistickým halami, které jsou monofunkční, zároveň zabírají půdu, vytvářejí bariéry v krajině a zatěžují prostor silným automobilovým provozem, emisemi a hlukem? Takováto témata by měla být v ateliérech častěji zadávána, aby se studující nesoustředili pouze na to naučit se dobře vyřešit standardní úlohy, ale aby se uměli zamýšlet i nad tématy, která přicházejí nově a přicházet budou.